Chodovské století V (1953 – 1967)

Druhá polovina padesátých let představovala pro Chodov období relativního útlumu. Město mělo necelé tři tisíce obyvatel, z toho osm stovek tvořili nevysídlení Němci, kteří jako odborníci museli po válce zůstat. Stav obce byl celkově dost tristní, dokonce i oficiální prameny té doby připouštějí zoufalý nedostatek základních potravin a zboží. Chodovské prodejny byly poloprázdné a představitelé MNV si často stěžovali na okresní a krajské úrovni na špatnou kvalitu dodávek. V Chodově fungovaly jen tři restaurace, což byl propastný rozdíl oproti předválečným jednadvaceti podnikům. Kromě restaurace „U Zlatého jelena“ na chodovském náměstí to byly ještě restaurace „U Nádraží“ a „Hotel Praha“. 

Chodovské století IV (1945 – 1953)

Květnem 1945 sice oficiálně skončila druhá světová válka, bouřlivé období změn však pro Chodov vlastně teprve začínalo. Do této doby byl Chodov prakticky čistě německým městem, v době první republiky (podle sčítání lidu v roce 1930) tvořili Češi jen 3% obyvatelstva. S koncem války a rozhodnutím o nuceném vysídlení obyvatel německé národnosti z Československa bylo nutno řešit otázku nového osídlení města. První Češi přišli do Chodova hned po konci války a šlo především o státní zaměstnance, kteří převzali kontrolu nad klíčovými úřady a institucemi – poštou, železnicí, školou a bezpečnostními složkami. 

Chodovské století III (1938 - 1945)

Chodov v roce 1943. Dnešní ulice U Porcelánky.

V minulém díle našeho historického seriálu u příležitosti sto let od vzniku samostatného československého státu jsme opustili Chodov na konci roku 1938, kdy byl společně s celým pohraničím připojen na základě Mnichovské dohody k Německu. V tomto čísle Zpravodaje se podíváme na temné období druhé světové války.

 Do našeho města vstoupily německé jednotky 4. října 1938 a Chodov se tak na sedm let stal součástí Německé říše. Obyvatelé pohraničí zpočátku vítali německou armádu jako osvoboditele, dne 4. prosince 1938 se konaly volby do říšského sněmu a skončily drtivým vítězstvím nacistické strany NSDAP, pro kterou v Chodově hlasovalo 3 669 lidí, proti byly pouhé dva hlasy. Jiné politické strany byly zakázány a jejich bývalí členové a představitelé perzekuováni.

Chodovské století II (1928 - 1938)

Konec dvacátých let se v Chodově nesl ve znamení dosud největší městské investice - výstavby nového městského kina a divadla v dnešní Bezručově ulici. Šlo o ambiciózní projekt, kterým se Chodov chtěl zařadit mezi významné lokální kulturní lokality. Budova kina byla postavena v jednoduchém funkcionalistickém stylu architektem Richardem Broschem, který svůj profesní život zasvětil především divadlům a biografům v českém pohraničí. Budova měla moderní vytápěcí systém, hlediště, balkony a lóže pojaly 650 osob, tedy více než desetinu tehdejších obyvatel města. Pro srovnání - dnešní chodovská Malá scéna má v hledišti místo pro 167 diváků. Výstavba kina stála necelé dva miliony, dnes by se v přepočtu jednalo o investici přesahující třicet milionů. Novostavba byla slavnostně uvedena do provozu 4. října 1929.

Chodovské století I (1918 - 1928)

V letošním roce si připomínáme významné výročí – sto let od vzniku Československé republiky. Těch sto let, které od pádu Rakouska-Uherska uplynuly, patří mezi bouřlivé roky našich dějin. Rád bych proto věnoval v letošním roce příspěvky ve Zpravodaji jednotlivým dekádám těch sta let a pokusil se Vám představit, jak se odrážely „velké“ dějiny v historii našeho města. Zastavíme se také u významných městských milníků, staveb a osobností.

První světová válka (tehdy se jí říkalo velká válka), která předznamenala vznik samostatného Československa, znamenala významný předěl v dějinách celé Evropy. Staré pořádky a společenská uspořádání, staleté monarchie, volební právo jen pro majetné, to vše zaniklo ve víru válečných událostí. Rok 1918 byl ve znamení totálního kolapsu. Čtyři roky bojů a orientace na zbrojní výrobu vedly k tomu, že v celém Rakousko-Uhersku se nedostávalo ani základních potravin. V Chodově propukl na počátku roku hladomor a došlo několikrát k hladovým demonstracím, kdy se ženy (muži byli vesměs na frontě) dožadovaly zvýšených přídělů potravin. Tehdejší chodovský starosta Josef Gerstner (v úřadu byl s přestávkami od roku 1900) se pokoušel zajistit zásobování města z obecních a posléze i vlastních financí, ale bylo to stále obtížnější. Na počátku léta 1918 starosta Gerstner během jedné demonstrace vyšel z radnice a chtěl situaci vysvětlit, ale byl přítomnými ženami fyzicky napaden. Bral to jako velkou osobní křivdu a odstoupil z úřadu starosty.