15. 2. 2018

Chodovské století II (1928 - 1938)

Konec dvacátých let se v Chodově nesl ve znamení dosud největší městské investice - výstavby nového městského kina a divadla v dnešní Bezručově ulici. Šlo o ambiciózní projekt, kterým se Chodov chtěl zařadit mezi významné lokální kulturní lokality. Budova kina byla postavena v jednoduchém funkcionalistickém stylu architektem Richardem Broschem, který svůj profesní život zasvětil především divadlům a biografům v českém pohraničí. Budova měla moderní vytápěcí systém, hlediště, balkony a lóže pojaly 650 osob, tedy více než desetinu tehdejších obyvatel města. Pro srovnání - dnešní chodovská Malá scéna má v hledišti místo pro 167 diváků. Výstavba kina stála necelé dva miliony, dnes by se v přepočtu jednalo o investici přesahující třicet milionů. Novostavba byla slavnostně uvedena do provozu 4. října 1929.

Chodovské kino krátce po svém dokončení v roce 1929
Jen o tři týdny později, 24. října 1929, došlo ke krachu na newyorské burze a tím k vypuknutí světové hospodářské krize. Prakticky přes noc se jako domeček z karet zhroutila ekonomika, miliony lidí byly najednou bez práce a nebyl nikdo, kdo by si věděl rady - krizi podobného rozsahu svět zažil poprvé. Nejvíce se pak krize odrazila právě v pohraničí, kde se místní průmysl orientoval na spotřební zboží, které se v době krize přestalo kupovat jako první - kdo by chtěl kupovat chodovský porcelán, když nemá co jíst? 
Sociální stát, jak jej známe dnes, za první republiky neexistoval a lidé se museli spolehnout jen na nepravidelné příspěvky státu a dobrodiní charitativních institucí. Nikdo netušil, jak dlouho bude krize trvat a všeobecný pesimismus ve společnosti byl takřka hmatatelný. Dělníci se bouřili a není divu, že v obecních volbách v roce 1931 v Chodově rozhodným způsobem zvítězily levicové strany - komunisté a němečtí národní socialisté. Ani oni však nemohli zastavit stále se prohlubující krizi - v roce 1935 bylo z přibližně 3500 práceschopných obyvatel města bez práce 850 osob. Ve stejném roce bylo proto rozhodnuto o regulaci chodovského potoka, kdy bylo v celém městě vybudováno pro potok hluboké vyzděné koryto, které existuje dodnes. Tímto krokem bylo vytvořeno mnoho desítek pracovních míst pro místní dělníky.
Požární cvičení u budovy nového městského kina a divadla v roce 1933
Ani levicové strany však nedokázaly zastavit vleklou krizi - a tak se obyvatelé Chodova obrátili k hnutí Konrada Henleina, který jim sliboval lepší život. V polovině třicátých let podporovala Sudetoněmecké hnutí nadpoloviční většina obyvatel města. Hospodářská krize zničila vše, o co se mladá Československá republika snažila a od roku 1935 již všechno neodvratně směřuje k tragickému konci první republiky. 
Rok 1938 byl od počátku pro Československou republiku nepříznivý. V březnu 1938 obsadila německá vojska Rakousko a připojila ho k velkoněmecké říši. Od Ostravy až k Bratislavě, po celé délce dnešních hranic ČR sousedila československá republika s hitlerovským Německem. Po obsazení Rakouska se začala prudce zhoršovat i vnitropolitická situace v ČSR. Sudetoněmecká strana (SdP - Sudetendeutsche Partei) Konráda Henleina stupňovala své požadavky vůči pražské vládě a její síla se naplno projevila v květnu a červnu, kdy se konaly obecní volby.
Prakticky v celém pohraničí drtivě zvítězila Henleinova strana (v některých městech získala i 100% hlasů). V Chodově, který byl tradičně díky své hornické a dělnické tradici výrazně levicový, se podařilo SdP získat "jen" přibližně 66% hlasů, přičemž zbytek získala Komunistická strana Československa a Německá sociálně demokratická strana dělnická (obě strany se v krizovém roce 1938 zařadily mezi antifašistické a tzv. státotvorné strany, které podporovaly demokratickou pražskou vládu). V Chodově z 3531 odevzdaných hlasů získala SdP 2426 hlasů (24 mandátů v chodovském zastupitelstvu), německé sociální demokraty volilo 815 osob (8 mandátů) a KSČ dalo svůj hlas 290 voličů (3 mandáty). Starostou města byl hladce zvolen místní vůdce SdP Josef Christl.
Regulace chodovského potoka v roce 1936
O pár měsíců později již byla situace mnohem horší. Napětí vrůstalo a vyvrcholilo 13. září 1938, kdy se v reakci na rozhlasový projev Adolfa Hitlera pokusili členové SdP na západě Čech o převzetí moci. V Chodově nechal starosta Christl vyvěsit na radnici vlajku s hákovým křížem a v 11:45 nařídil zastavení práce ve všech továrnách ve městě. Poté došlo poblíž evangelického kostela ke shromáždění téměř 800 místních henleinovců (většina v krojích a s hákovými kříži na rukávech), kteří se rozdělili do tří skupin a rozešli se ve městě převzít moc v klíčových institucích. Jedna skupina odešla obsadit nádraží, druhá poštu a třetí radnici a četnickou stanici. Převzetí nádraží a pošty proběhlo bez problémů, poštmistr byl zatčen a bylo přerušeno spojení mimo město. Dav poté obklíčil četnickou stanici, kterou starosta Christl vyzval, aby se vzdala. Velitel četnické stanice v Chodově vrchní strážmistr Antonín Šmíd, který s delegací SdP vyjednával z okna v prvním patře budovy, tuto žádost odmítl a nařídil davu, aby se jménem zákona rozešel. Starosta tedy nechal přitáhnout stříkačku chodovského sboru dobrovolných hasičů a tou dal chrlit vodu do rozbitých oken četnické stanice, kterou začali henleinovci ostřelovat z okolních domů. Dav také zaútočil na budovu měšťanské školy, kde byl školníkem Josef Ullmann, představitel německé sociální demokracie v Chodově. Školník byl střelbou ordnerů těžce raněn a budova školy byla poničena - zničeny státní znaky, obrazy prezidenta Beneše a vytlučena okna, paradoxní je, že útok na budovu školy vedl ředitel školy v penzi Franz Heinzmann.
Fronta u budovy radnice na potravinovou pomoc v roce 1934
Situaci zvrátil až příjezd vojenského a četnického oddílu z Lokte kolem půl třetí odpoledne. Když se vojsko pokusilo obsadit poštovní úřad, došlo k přestřelce a během snahy o vyklizení náměstí a přilehlých ulic byl do nohy postřelen strážmistr Ježek a dva obyvatelé města (Josef Fäustl a Oskar Wesp) byli před školou v ulici Dukelských hrdinů četníky postřeleni a na následky střelby později zemřeli. Další dva henleinovci byli střelbou těžce zraněni. Celý den byli po městě pronásledováni a biti i další chodovští antifašisté. Po potlačení povstání bylo 29 osob zatčeno a eskortováno do vězení v Lokti.
Bohužel, situace se i nadále více a více zhoršovala. Vše vyvrcholilo o dva týdny později, kdy zástupci evropských mocností podepsali v Mnichově dohodu o postoupení československého pohraničí Německu. Na počátku října 1938 obsadila Chodov německá vojska a stovky obyvatel města - němečtí antifašisté, Židé a státní zaměstnanci - uprchly do českého vnitrozemí. 

Demonstrace antifašistické organizace Železná fronta v roce 1938

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!