26. 6. 2015

Kronbergerovi - chodovské oběti holocaustu

V letošním roce si připomínáme výročí konce druhé světové války, nejhoršího konfliktu v dějinách lidstva. Tento konflikt více či méně zasáhl do života všech obyvatel tehdejšího světa, zničil miliony životů, rozvrátil celé kraje a země. Ani Chodov nezůstal výjimkou. Stovky obyvatel Chodova během války zemřely. Někteří v boji na frontách, jiní při náletech, ve věznicích a koncentračních táborech. Nejsmutnějším odkazem a varovným mementem tohoto konfliktu je pak holocaust - cílená, masová a systematická likvidace těch, kteří nesplňovali nacistická měřítka rasové a ideové čistoty. Rád bych vám dnes přiblížil jeden ze stovek příběhů chodovských obětí druhé světové války. Příběh rodiny židovského obchodníka Eduarda Kronbergera.


Eduard Kronberger
Chodov byl dlouhá staletí tvořen téměř ze sta procent obyvateli německé národnosti. Češi se do něj začali stěhovat až v době první republiky a židovských rodin žilo ve městě jen několik. Nejbohatším chodovským obchodníkem židovského vyznání byl Eduard Kronberger. On sám z Chodova nepocházel, narodil se v roce 1865 v jihočeské Bechyni, odkud se na konci 19. století se svou ženou přestěhoval k nám do Chodova, kde zakoupil starý barokní dům čp. 18 v Hlavní ulici a narodili se mu zde čtyři děti. V roce 1896 to byl syn Walter, kterého následovala Frieda (1898), Oscar (1899) a Erna (1903). V této době se mu také začalo velmi dařit a jeho obchod s vlnou a potravinami byl rok od roku výnosnější. Proto si v roce 1905 mohl postavit na místě svého starého domu výstavný dům, který svou velikostí a zdobností výrazně převyšoval většinu tehdejších chodovských stavení. Dnes v tomto domě na konci Staroměstské ulice sídlí služebna Policie ČR.

Chodovští Židé (a tedy i Kronbergerovi) se tehdy na společné bohoslužby scházeli v hotelu Anglický (později Chebský) dvůr v dnešní ulici Dukelských hrdinů, kde si pronajímali místnost jako modlitebnu. Chodov nikdy synagogu neměl – matriky a záznamy vedla v té době sokolovská židovská obec, stejně tak zde nikdy nebyl ani židovský hřbitov. V době před rokem 1938 žilo v celém městě jen patnáct rodin židovského vyznání.

Walter Kronberger
Během období první republiky firma výborně prosperovala a Kronbegerovi zakoupili ještě sousední (dnes již neexistující) dům v Tyršově ulici. Jejich obchodní aktivity přesahovaly hranice města a zboží dodávali do celé Evropy. Ve třicátých letech Eduard Kronberger postupně předal vedení rodinného obchodu svému nejstaršímu synovi Walterovi. Rodina patřila k chodovské honoraci a využívala všech možností, které jim poskytovalo blízké lázeňské město Karlovy Vary. Nedělní výlety do Grandhotelu Pupp byly pro rodinu častou zábavou. I když se u nich v domácnosti hovořilo německy, navštěvovali vnuci a vnučky starého Eduarda Kronbergera v Chodově českou školu, aby se naučili česky.

Zlom přichází s druhou polovinou třicátých let, kdy jsou na vzestupu protižidovské nálady a dochází k radikalizaci německého obyvatelstva v Československu. Vrcholem je pak podzim 1938, kdy je české pohraničí připojeno k Německu. Kronbergerovi vědí, že zůstat v Chodově nebude možné a proto většina rodiny prchá do Prahy a do Berouna. Ve městě zůstal jen více než sedmdesátiletý Eduard Kronberger. Buď věřil, že věci nemohou být až tak zlé, případně nechtěl opustit dům, který vystavěl a město, kde prožil většinu svého života. Záhy po vstupu německých vojsk byl starý obchodník zatčen a v roce 1940 zemřel ve věznici Waldheim v Sasku.

Oscar Kronberger
Erna Stern
Zatím se hlava rodiny Walter Kronberger rozhodl poslat své děti a děti svých sourozenců z Československa do bezpečí. Využívá toho, že se v Praze objevuje mladý Angličan Nicholas Winton, který zprostředkovává dopravu dětí do Velké Británie. Po dohodě se svou rodinou posílá svou dceru Ruth a svého synovce Kurta pryč ze zbytků Československa do bezpečí. Když se s nimi na pražském hlavním nádraží loučí, tak jistě doufá, že je to zbytečná opatrnost a že se za pár měsíců znovu shledají. Nikdo z těch, kdo zůstal v Praze, však válku nepřežil. Členové rodiny byli nejprve transportováni do ghetta v Terezíně, odkud v průběhu války odjížděly vlaky do vyhlazovacích táborů. Většina rodiny zemřela v Osvětimi. Nejstarší člen rodiny – Walter Kronberger – zemřel jen pár týdnů před koncem druhé světové války.

Z rodiny přežily hrůzy druhé světové války jen děti, které odvezly do bezpečí vlaky vypravené Nicholasem Wintonem. Ten tímto způsobem, zachránil z Československa 669 převážně židovských dětí. Mezi nimi i dva Chodováky. Kurt Stern a Ruth Kronbegerová (vnuk a vnučka Eduarda Kronbergera) dnes stále ještě žijí v Izraeli a jejich děti, vnoučata a pravnoučata pak v mnoha zemích po celém světě.

Chodovské oběti holocaustu jsou pro nás zatím málo známou součástí minulosti našeho města. V srpnu budou u domu Kronbergerových na Staroměstské ulici umístěny pamětní kameny (tzv. stolpersteine) za zavražděné členy této rodiny. Pietního aktu 16. srpna od 15:00 se zúčastní i potomci rodiny, kteří žijí v Izraeli. Díky pamětním kamenům se Kronbergerovi alespoň symbolicky vrátí zpátky do města, kde se narodili a kde prožili většinu svého života.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!