Chodovské století III (1938 - 1945)

Chodov v roce 1943. Dnešní ulice U Porcelánky.

V minulém díle našeho historického seriálu u příležitosti sto let od vzniku samostatného československého státu jsme opustili Chodov na konci roku 1938, kdy byl společně s celým pohraničím připojen na základě Mnichovské dohody k Německu. V tomto čísle Zpravodaje se podíváme na temné období druhé světové války.

 Do našeho města vstoupily německé jednotky 4. října 1938 a Chodov se tak na sedm let stal součástí Německé říše. Obyvatelé pohraničí zpočátku vítali německou armádu jako osvoboditele, dne 4. prosince 1938 se konaly volby do říšského sněmu a skončily drtivým vítězstvím nacistické strany NSDAP, pro kterou v Chodově hlasovalo 3 669 lidí, proti byly pouhé dva hlasy. Jiné politické strany byly zakázány a jejich bývalí členové a představitelé perzekuováni.

Chodov v roce 1943

Ne všichni v Chodově ale vítali přicházející německé vojáky s nadšením. Těsně před přicházející armádou prchaly stovky lidí pryč. Bez výjimky uprchli všichni čeští obyvatelé, většinou státní zaměstnanci – četníci, železničáři, pošťáci, učitelé a úředníci. Těch byly v roce 1938 v Chodově necelé dvě stovky. Společně s nimi opouštěly město také stovky německých antifašistů, komunistů a sociálních demokratů. Ti se sice v Chodově většinou narodili a němčina byla jejich mateřským jazykem, oprávněně se ale obávali zatčení a politického pronásledování. Bohužel, němečtí antifašisté byli velmi často z českého vnitrozemí vráceni zpátky a skončili v koncentračních táborech. Poslední, i když početně nevelkou, skupinu uprchlíků pak tvořili Romové a Židé, kteří dobře znali situaci etnických menšin v Německu a hledali také útočiště v českém vnitrozemí. Celkově odešlo z města něco kolem šesti stovek obyvatel a původně šestitisícový Chodov měl při sčítání v roce 1939 jen 5461 obyvatel. 

Chodov v roce 1943

Krátce po obsazení začaly platit německé zákony a pravidla, která v Německu fungovalo od poloviny 30. let. Byl prakticky zlikvidován spolkový život, spolky byly sloučeny a dány pod dohled nacistických orgánů, byl zakázán politický život a došlo například ke zrušení chodovského konzumního družstva, což byl jeden z největších podniků celých západních Čech, který zaměstnával tisíce lidí v pěti krajích, kde vedl stovku poboček. Chodov tím přišel o místní velkopekárnu, výrobnu místních limonád, velkořeznictví, truhlárnu a další dílny, které se v rámci areálu konzumního svazu nacházely. 

V Chodově se mělo ovšem i velkoryse stavět. Plány, které starostovi Josefu Christlovi předložili v roce 1941 karlovarští architekti Ing. Rudolf Neumann a Ing. Franz Stingl počítali s dostavbou velké části nezastavěných pozemků poblíž centra města. V místech dnešní atletické haly a areálu Spartaku měla vyrůst moderní čtvrť, kde mělo stát chodovské sídlo nacistické strany a hlavně zcela nová budova měšťanské školy v rakouském stylu. Budova školy byla dvoupatrová - v prvním patře byla škola chlapecká, ve druhém dívčí a k areálu patřila i krytá tělocvična spojená se školou chodbou a velké venkovní hřiště. V přízemí školy dále byly dílny, ateliéry a vše, co bylo třeba pro výchovu nové, poválečné německé generace. Z projektu sešlo velmi brzy, neboť německá armáda začala ustupovat na východní frontě a na podobné projekty nebyly prostředky, ani čas. Dodnes nám tak z válečné výstavby zbyly jen nízké bytovky v Bezručově ulici.

Plán na přestavbu dnešního areálu Spartaku na rezidenční čtvrť.

Nadšení místních obyvatel začalo pomalu opadat s postupujícími roky války. Připojení k Říši znamenalo pro německé muže povinnost narukovat do německé armády a mnoho rodin tak ztratilo ve druhé světové válce své blízké. Zatímco v první světové válce padlo z Chodova 147 mužů, z druhé světové války se jich domů nevrátily více než tři stovky (seznam padlých hovoří od června 1940 do března 1945 o 311 osobách). Nedostatek mužů v továrnách musel být řešen přísunem válečných zajatců na nucené práce - v Chodově pracovalo několik stovek, převážně sovětských a francouzských vojáků. Podle pramenů jich během války v Chodově zemřelo osm (Pět u firmy "Gasch", dva v porcelánce "Haas a Cžjžek" a jeden v továrně "Richter, Fenkl a Hahn") - na městském hřbitově je dodnes společný hrob válečných zajatců. V Chodově se ale stejně tak našlo mnoho antifašistů, především z řad bývalých příslušníků německých levicových stran. Chodovačka Hermina Tilpová udržovala kontakty se sovětským důstojníkem, se kterým pracovala v porcelánce, pomohla mu obstarat kompas a mapu Sudet, byla za to předána Lidovému soudu v Berlíně a popravena. Před zvláštním soudem v Chebu se pak octla i řada dalších místních obyvatel, často jen pro pobuřující řeči. 

Vizualizace nové čtvrti v Chodově. V popředí dnešní Bezručova ulice.

Ke konci války se Chodov stal útočištěm mnoha uprchlíků, neboť k Chodovu se blížila ze západu i z východu fronta, městem často projížděly transporty s vojenským erárem i uprchlíky. Nejistotu konce války ukončil až vstup americké armády, které do Chodova dorazila 7. května 1945 a převzala místní správní budovy. Američtí vojáci se ubytovali v budově školy v dnešní ulici Dukelských hrdinů, která jim sloužila jako kasárna až do jejich odchodu v listopadu 1945. Chodov ležel prakticky přímo na tzv. demarkační linii, které oddělovala sovětskou a americkou vojenskou sféru, proto se hlavně zpočátku v Chodově pohybovalo i množství sovětských jednotek. 

Měsíc po konci války došlo ve městě k tragické události, která je bohužel pro poválečné měsíce nejen v Československu běžná. Po skončení války se pohraničí stalo cílem "zlatokopů", kteří často hledali snadný zisk a nezastavili se před ničím. Násilí na německém obyvatelstvu eskalovalo až do léta 1945, kdy se podařilo v bývalých Sudetech zřídit stabilní vládní strukturu a bylo zabráněno nejhorším excesům. Obecně známé jsou masové vraždy především v Ústí nad Labem a v Postoloprtech, kde bylo zabito několik set civilních obyvatel. Na Sokolovsku jsou tyto případy spíše výjimečné, neboť zde operovala americká armáda, která mnohem více dbala na dodržování práv německých obyvatel. V červnu 1945 přesto došlo k hromadné vraždě sedmi německých obyvatel Chodova. Všichni muži byli 22. června vyvedeni z domu, kde bydleli, museli si vykopat na zahradě hroby a byli dílem umláceni, dílem zastřeleni. 

Konec války v Chodově. Československá armáda v roce 1945.

Relativně brzy po konci války začali do Chodova přicházet první čeští novousedlíci. Šlo primárně o české státní zaměstnance – pošťáky, železničáře a četníky, kteří postupně převzali klíčové body města. Na počátku června pak do Chodova dorazila o československá vojenská posádka berounského pluku, která přebrala od americké armády správu města. Tím začala zcela nová kapitola dějin Chodova, o které si více povíme v příštím pokračování.