17. 10. 2018

Smolnický zvon

Během letošní vavřinecké pouti se v odpoledních hodinách na Bílé vodě u smolnického kříže sešli obyvatelé zaniklých obcí Smolnice a Nové Chalupy. První písemná zmínka o dnes už neexistující Smolnici pochází z roku 1356. Německé jméno vesnice, Pechgrün, je spojováno se sběrem a zpracováním smůly (německy Pech). Největší počet obyvatel ve Smolnici byl zaznamenán při sčítání v roce 1930, kdy zde žilo 749 obyvatel. 
Až do roku 1960 byla Smolnice samostatnou obcí. Poté se stala součástí obce Stará Chodovská a o čtyři roky později byla připojena k Chodovu. Tehdy se začal osud vesnice naplňovat. Doly, které potřebovaly úložiště pro gigantické množství nadložních jílů a zeminy z lomu Jiří, zahájily výkup smolnických stavení a vesnice se začala pomalu vylidňovat. Sčítání obyvatel a domů v roce 1970 zaznamenalo již pouze jeden dům a čtyři obyvatele. V místech bývalé Smolnice je dnes rozlehlá Smolnická výsypka, jež změnila ráz zdejší krajiny k nepoznání a po obci zůstala zachována památka v místním názvosloví, kdy se i dnes v hovoru Chodováků „Smolnický kopec“ objevuje.

Smolnice i sousedící obce Stará Chodovská a Nové Chalupy dnes leží pohřbené více než sto metrů pod povrchem smolnické výsypky. Jejich obyvatelům nezbylo nic. Nemohou dnes ani navštívit místo, kde jejich obce stály, nemají žádnou hmatatelnou památku. Jen pár fotografií a vzpomínek. Teprve v loňském roce se po delším pátrání podařilo najít původní zvon ze smolnické kapličky. A tak se zvon opět vrátil zpátky, aby svým zvoněním připomněl zaniklé obce a všechny jejich živé i zemřelé obyvatele. Jako to dělal těch dlouhých sto padesát let, kdy visel ve Smolnici. K tomu účelu byla vedle smolnického kříže zřízena zvonička, která bude zaniklé obce připomínat.
Po slavnostním setkání byl zvonek opět snesen, neboť má velkou historickou hodnotu a jeho zničení, nebo ztráta by byly nenahraditelné. V současné době se ale připravuje výroba jeho kopie, která pak na zvonici bude osazena trvale.
Smolnický zvon byl odlitý v Chebu v roce 1827, což dokládá nápis na jeho plášti, který zní "Gegossen in Eger 1827". Nápis je rozdělen reliéfem světce, kterým je pravděpodobně svatý Václav, patron českých zemí. Zvonek visel od svého odlití až do roku 1968 v kapličce v obci Smolnice, odkud jej odvezl pan Jiří Troup, syn tehdejšího ředitele chodovské základní školy. Cenný zvon tak zachránil před jistým zničením. Pan Troup celou událost popsal takto:
„Do přízemí domu, ve kterém jsem v Chodově bydlel (Fučíkova 538, nyní Staroměstská ulice), se v druhé polovině šedesátých let při vysidlování vesnice Smolnice přistěhoval pan Krieger. Byl to starší pán, částečně invalidní důchodce. Brzy jsme k sobě měli blízko a já jsem si s ním často povídal.

Na podzim roku 1968 mě požádal, jestli bych mu nepřivezl ze Smolnice brusný kámen - takový, který byl z části ponořen ve vodě v dřevěném korýtku a daly se na něm brousit dláta a nože. Říkal, že jich tam muselo hodně zůstat a že ho snad u nějaké chalupy najdu. Dal mi na něj velký proutěný koš a já jsem pro něj jel na kole do Smolnice. Když jsem tam dorazil, viděl jsem, že po prázdných chalupách chodí sovětští vojáci pod dozorem svého důstojníka a vybírají si, co potřebují. Nejspíš to byli ti, kteří měli tábor mezi Mírovou a Počerny. Měli samopaly a nechtěl jsem se s nimi vůbec potkat. Zajel jsem proto dál až ke statku, u kterého byla kaplička, a tam jsem uviděl zvon. Napadlo mě, že bych ho měl odvézt a zachránit ho před zničením. Buď než ho dá někdo do sběrny, nebo než ho vezmou ti vojáci. Věděl jsem, jak se nakládá s církevními památkami v příhraničí. Věděl jsem, že vesnice Smolnice již brzy nebude existovat, že tam bude odkaliště a výsypka. Vzal jsem tedy zvon do svého proutěného koše, přikryl ho větvemi, zavěsil jsem ho na řídítka kola a pěšky jsem s ním došel do Chodova.
Je to zvláštní, ale mám dojem jako by mě pro ten zvon poslal pan Krieger. Myslím si, že se ani moc nezlobil, že jsem mu žádný brusný kámen ze Smolnice nakonec nepřivezl.
Když jsem se od pana Miloše Bělohlávka dozvěděl, že se lidé ze Smolnice pravidelně scházejí a že z jejich obce zbyla jen jediná hmotná památka - kamenný podstavec ke kříži, byl jsem opravdu šťasten, že jim mohu po tolika letech dát ten zvon zpět, aby jim svým hlasem přinesl vzpomínky na chvíle, kdy ve Smolnici žili. Ten zvon z roku 1827 přečkal obě světové války, rekvizice a byl s lidmi ze Smolnice nerozlučně spojen v dobrém i zlém. Moc si přeji, aby s nimi byl spojen už jen v tom dobrém.“
Nová zvonička má i další symbolický rozměr. Podle nejstarší chodovské pověsti totiž právě na Smolnickém kopci před tisíci roky stál poustevnický domek a zvonice mnicha Vavřince. Pověst nám říká, že mnich Vavřinec svým zvoněním jednou v noci upozornil spící Chodov v údolí na blížící se nepřátelská vojska a zachránil tak obec i její obyvatele. Ti se pak z vděčnosti nechali od Vavřince pokřtít a postavili kostel, který po něm pojmenovali. 
Takže až půjdete na Bílou vodu, zastavte se u zvonice a vzpomeňte si. Nejen na mnicha Vavřince, ale hlavně na obce, které byly stovky let důležitou součástí našeho regionu a nenávratně zmizely. Dokud si na ně ale budeme pamatovat a budeme si je připomínat, tak alespoň symbolicky budou Smolnice, Nové Chalupy i Stará Chodovská pořád součástí našeho města. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!