26. 6. 2017

Krypta pánů z Plankenheimu

Uprostřed kostela svatého Vavřince je v kostelní uličce rozměrná kamenná deska, na které je erb pánů z Plankenheimu. Pod touto žulovou deskou bychom našli krátké a strmé schodiště vedoucí do rozlehlé podzemní krypty, která prakticky odpovídá svými rozměry šířce kostela. Zatímco dříve byla krypta snadno přístupná, a i to je koneckonců důvod nesmírně špatného stavu, ve kterém se nachází, dnes je vstup do ní znemožněn. V tomto článku se proto společně podíváme pod podlahu chodovského chrámu.

Výstavba kostelní krypty, která měla sloužit jako místo posledního odpočinku tehdejších majitelů Chodova, pánů z Plankenheimu, byla naplánována již společně se stavbou kostela v roce 1725. Kdy přesně byla výstavba hrobky zahájena bohužel nevíme. Je ale jisté, že byla stavěna ve velkém spěchu. Stavitel kostela, rytíř Franz Flamin z Plankenheimu, se totiž na počátku roku 1733 těžce roznemohl a bylo jasné, že jeho odchod z tohoto světa je jen otázkou času. Hrobu se podařilo dokončit 4. května 1733 a o tři dny později rytíř z Plankenheimu skonal. Devátého května byl do hrobky pohřben jako první ze svého rodu, ačkoliv kostel tehdy ještě nebyl ani dostavěn, ani vysvěcen. 
O necelý rok později – 23. ledna 1744 – byly do krypty přeneseny ostatky jeho nejbližších příbuzných. Můžeme předpokládat, že původně byly uloženy v loketském kostele svatého Václava, neboť není pravděpodobné, že by vlastní hrobku měl starý chodovský kostelík. Na svátek Zasnoubení Panny Marie bylo podle farní kroniky do krypty nově uloženo celkem devět rakví. Šlo o ostatky Jana Viléma z Plankenheimu (1624–1710), jeho ženy Uršuly Barbory rozené von Doboneck a jejich sedm v dětském věku zemřelých dětí – tedy sourozence Franze Flamina. 
Stav krypty ve třicátých letech 20. století.

Ačkoliv smrtí Franze Flamina vymřela chodovská větev pánů z Plankenheimu po meči, neznamenalo to úplný konec se šlechtickými pohřby do rodinné hrobky. Jedna z jeho dcer, Marie Anna, se totiž provdala za rytíře Brauna z Braunsdorfu, jehož rodina pak vlastnila až do konce 18. století Horní Chodov, kde obývali tamní zámek. Proto byla krypta v následujících desetiletích využívána touto rodinou. Svědčí nám o to letopočty na některých, především dětských, rakvích. 
Pravděpodobně jedním z posledních pohřbených, a jediným, který neměl „modrou“ krev, se v roce 1761 stal místní farář a děkan Wenzl Spitzl. Stalo se tak jen několik málo let před tím, než Marie Terezie zakázala z hygienických důvodů pohřbívání do kostelních krypt a hrobek. Farář Spitzl byl pohřben stranou od ostatních v levé části hrobky, což dosvědčují ještě i fotografie ze 30. let 20. století, kde je vidět jeho zachované mumifikované tělo s odznaky kněžské hodnosti (štolou kolem krku). Mumifikace proběhla přirozenou cestou i u několika dalších zemřelých – hrobka je totiž velmi suchá a má přirozené odvětrávání, což zabránilo rozkladu a vedlo k vysušení těl.
Následující staletí se krypta k pohřbívání nevyužívala a nedocházelo k žádným zásadním zásahům do její podoby. Pouze v době první republiky byly opraveny trhliny ve zdech a došlo k výmalbě vápnem. Bohužel, negativně se na hrobce podepsala druhá polovina 20. století. Hrobka byla hned po druhé světové válce vykradena a zloděj ve snaze nalézt cennosti u zemřelých násilím otevřel všechny rakve a vyházel některé kosterní pozůstatky. V následujících desetiletích se krypta několikrát stala cílem vandalů, což se stalo osudným pro mumifikované ostatky faráře Spitzla. Do té doby zachované tělo bylo zničeno a rozházeno po celém prostoru.
Původní stav mumifikovaných ostatků faráře Spitzla v roce 1933.
Místo původního uložení farářových ostatků po nájezdu vandalů.
V červenci tohoto roku se hrobka poprvé za dlouhá staletí dočká vědeckého zkoumání. Na několik týdnů proto bude otevřena, aby byl umožněn přístup archeologům, antropologům a patologům, kteří provedou důkladný průzkum všech tělesných pozůstatků, ale třeba i barokních rakví. Všechny ostatky budou vyneseny z krypty a podrobeny odborným vyšetřením. Mumifikovaní jedinci budou převezeni k CT vyšetření do karlovarské nemocnice a doufáme také, že se nám podaří identifikovat ostatky zakladatele kostela Franze Flamina z Plankenheimu. S trochou štěstí bychom totiž podle jeho lebky mohli rekonstruovat jeho ideální podobu. 
Pohled do kostelní krypty dnes.
Hlavním cílem prací je ale uvedení hrobky do důstojného stavu. Po skončení průzkumu proto budou ostatky uloženy do nových rakví a hrobka bude na další desetiletí uzavřena. Aby mohli páni z Plankenheimu a Braunsdorfu odpočívat konečně v pokoji, který jim náleží.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!