26. 8. 2014

Železniční doprava v Chodově

Zavedení železniční dopravy do běžného provozu v druhé polovině 19. století představovalo jednu z nejvýznamnějších změn v životě obyčejného člověka. Do té doby byl jeho životní prostor omezen blízkým okolím – maximálně dojížděl do blízkých měst a vesnic na trhy, do okresního města k úřadům. Zprávy putovaly zemí mnoho dní, novinky z Prahy nebo Vídně se obyvatelé Chodova dozvídali až po mnoha dnech. Místní řemeslníci a zemědělci mohli své výrobky prodávat jen v blízkém okolí – jen ti skutečně nejlepší prodávali zboží mimo hranice kraje. To vše se s příchodem železnice změnilo. Najednou si byli lidé i regiony mnohem blíže. Cestu, která dostavníkem, nebo formanským vozem trvala několik dní, bylo možné náhle ujet za pár hodin. Bylo možné přepravit stovky lidí a desítky vagonů nákladu přes celé české království za pár dní.

V druhé polovině 19. století byla jednou z největších železničních společností v českých zemí Buštěhradská dráha. Právě ta se rozhodla vybudovat železniční trať, která by spojila Prahu s Chebem přes Chomutov, Karlovy Vary a Falknov. Velké zásoby přírodní zdrojů, které se v oblasti Krušných hor nacházely, dávaly investorům jistotu, že návratnost takového projektu bude velká. Při plánování trasy bylo rozhodnuto, že železnice povede i skrze Chodov, což vyvolalo v obci značný investiční zájem. Tehdejší farář Franz Fischer do farní kroniky v roce 1869 zaznamenal: „V naší obci se začalo hodně stavět, obzvláště pak poté, co se začala budovat z Karlových Varů do Chebu železnice, která protne vrch Sanhübel nad Chodovem a tam také bude zřízeno nádraží.“ Vlak po této trati poprvé vyjel 19. září 1870 a znamenal velkou změnu – poskytl chodovským továrnám a dolům velké odbytiště v Bavorsku a Sasku, se kterými byl již od roku 1865 propojen Cheb. 

Pohled na Chodov před velkou válkou. Vpředu nádraží.
O deset let později – v říjnu roku 1881 byla z Chodova vystavěna lokální dráha do Nejdku, která křížila nádražní ulici na místě zvaném „U mrtvého koně“, odkud do Chodova jezdily zpočátku především nákladní vlaky z nejdeckých továren a železáren. V prosinci téhož roku na této trati začala fungovat i osobní přeprava a vedle stanice buštěhradské dráhy bylo postaveno i malé místní nádraží. Z Nejdku trať vedla dále do Horní Blatné, Perninku, nebo do Abertam a Chodov se tak stal přestupní stanicí pro všechny, kteří mířili do této části Krušných hor. Lokomotiva, která na dlouhá desetiletí vozila pasažéry na trati Chodov - Nejdek, byla mnohem mohutnější a těžkopádnější, než elegantní stroje buštěhradské dráhy a obyvatelé Chodova jí říkali „nejdecká Katka“. Počet přepravených osob ze stanice Chodov se každým rokem zvyšoval – zatímco v roce 1897 bylo za celý rok prodáno 90.000 lístků, o třicet let později to bylo téměř čtvrt milionu jízdenek ročně. Nejvyšší prodej samozřejmě stanice vykazovala v období letních měsíců.

V roce 1923 byla buštěhradská dráha zestátněna mladou československou republikou a chodovské nádraží i s lokální dráhou se stalo součástí československých státních drah. Malé nádraží z roku 1870 bylo od té doby několikrát přestavěno a v roce 1926 dosáhlo své maximální velikosti po poslední přístavbě, které rozšířila počet přepážek v nádražní budově a připojila k nádraží vstupní halu. V této době pracovalo na chodovské stanici více než čtyřicet osob – jeden přednosta, devět úředníků a třicet zaměstnanců a zřízenců.

K hlavní koleji se postupně připojovalo mnoho vedlejších kolejí a průmyslových vleček významných továren a důlních závodů. Jako jedny z prvních byly zřízeny vlečky k dolům Hedvika I (tento důl ležel na silnici mezi Chodovem a Božičany) a Hedvika II (ten se nacházel v místech dnešní zahrádkářské kolonie naproti pekárně směrem na Mírovou). Od dolu Hedvika II vedla relativně dlouhá koňská vlečka s lanovou drahou přes louku za hřbitovem na smolnický kopec, kde se nacházel důl Jindřich. Z tratí kratších je důležité zmínit vlečku do areálu firmy Karl Gasch (v místech dnešního obchodu Lidl) a stavebně složitě řešenou vlečku do šamotky dr. Tondera (ta se nachází před čerpací stanicí směrem na Chranišov).

Stejně jako pro Chodov, znamenala železnice nový rozmach i pro sousední Nové Sedlo. Trať sice přes obec nevedla přímo, jako je tomu dnes - původní buštěhradská trať vedla kolem Vintířova přes vesnici Jehličná do Královského Poříčí – ale do Nového Sedla byla zřízena železniční odbočka, která umožňovala odvoz uhlí z místních dolů. Jediným větším městem v okolí, které buštěhradská dráha neprotnula, byl Loket. Zlom nastává v roce 1875, kdy 30. března vyšel zákon č. 42 o drahách nižšího řádu, který zásadní měrou usnadňoval výstavbu vedlejších tratí. Loketští byli první v celé monarchii, kterým se podařilo tohoto zákona plně využít. Již následující rok je uzavřena smlouva s inženýrem Heinrichem Böhmem a Hermannem Schwindem, v níž se oba zavázali, že vybudují na svůj vlastní náklad dráhu mezi Loktem a Novým Sedlem. Koncesní listina, jež byla vydána 25. ledna 1877, stanovila termín zahájení provozu nejpozději do jednoho a půl roku. Stavba se však rozběhla velmi úspěšně a všechny práce byly hotovy za necelých devět měsíců. 15. října 1877 tak mohl na nové trati vyjet první vlak. 

V druhé polovině dvacátého století začalo být jasné, že v místech, kudy vedla trať Chodov – Sokolov, jsou bohaté zásoby uhlí a bude nutné železnici přesunout mimo tyto oblasti. Touto přeložkou, která byla dokončena počátkem osmdesátých let, se koleje dostaly do míst, kde je dnes známe my. Bylo vystavěno velké nádraží v Novém Sedle, kam byla svedena chodovská trať. Bohužel, druhá polovina dvacátého století přinesla i úpadek železniční dopravy. S rozvojem automobilismu se osobní přeprava přesunula na silnice a chodovská železniční síť tak začala sloužit hlavně nákladní dopravě.


Tento text vyšel v brožurce "Chodov - historie železnice", která byla vydána u příležitosti Dne železnice 11.srpna 2014. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!