29. 6. 2014

Kostel svatého Vavřince; část I

Mnoho stovek let byl kostel svatého Vavřince nejvýraznější dominantou Chodova. V době, kdy místní hrázděné domky neměly často víc než jedno patro, čněl kostel do nesmírné výše a byl dobře viditelný ze všech stran. Dnes je z velké části skryt za panelovou zástavbou, ale stále je jednou z nejvýznamnějších staveb, která shlíží již skoro tři stovky let na město pod sebou...

V dnešní době si jen těžko uvědomujeme význam, jaký měl pro člověka a život v obci kostel. Chodov byl, podobně jako všechny okolní obce, dlouhá staletí převážně zemědělskou komunitou. Každý měl své malé hospodářství, ti bohatší svůj velký statek. Stavení byla roztroušena napříč celým chodovským údolím, některé statky stály daleko za vesnicí. Rolníci pracovali na polích od rána do večera, šest dní v týdnu. Jen neděle byla výjimkou. V neděli se v chodovském kostele sešli všichni, mladí i staří, z Chodova i okolních vsí chodovské farnosti (Mírové, Staré Chodovské, Smolnice...) a kostel tak sloužil jako místo, kde se jednou za týden mohli setkat přátelé a vyměňovat si novinky. Lidé, kteří se jinak neměli šanci potkat spojovala právě nedělní mše a obec si tímto způsobem udržovala vnitřní pospolitost (podobnou úlohu pak plnila ještě hospoda, kde se všichni sešli po mši). V kostele se také lidé dozvídali novinky "z velkého světa" - až do 19. století nebylo zvykem příliš často opouštět údolí, kde člověk žil a byli to právě faráři, kdo lidem oznamoval důležité zprávy - změny na trůně, důležité události ve státě, nebo i v Evropě.

První chodovský kostelík (možná spíše kaplička), vznikl zřejmě v souvislosti s činností mnichů z kláštera ve Waldasessenu již někdy ve 12. století. Doklady o přesné době vzniku nemáme, můžeme se jen dohadovat, že by mniši nenechali čerstvě pokřtěné obyvatele bez svatostánku. První písemné doklady o existenci chodovského kostela máme až z doby císaře Karla IV., kdy se v kronikách objevují první jména místních farářů. Časem byl původně dřevěný kostel pravděpodobně několikrát upravován a přestavěn. Pokud bychom tento kostel hledali, našli bychom jej pravděpodobně o několik desítek metrů níže, než kostel současný, přibližně v místech, kudy dnes prochází silnice z Karlových Varů. V polovině 17. století však chodovský kostelík, a s ním i celou obec, postihla katastrofa. Ve farní kronice se o tom dočteme toto: "V roce 1654 na vigilii svatého Bartoloměje (jde tedy o 24.8.1654) byl z dopuštění božího kostel v Dolním Chodově úderem blesku do věže zapálen a zcela vyhořel. Žár ohně a plamenů byl tak silný, že roztavil zvony a zhroutilo se i zdivo, ze kterého zůstal stát jen šest sáhů dlouhý kus. Tyto zbytky byly zbořeny a bylo nutno vybudovat od základů kostel nový."

Skutečně již v roce 1658 byl postaven nový svatostánek - jeho stavbu zaplatil Johann Wilhelm von Plankenheim (majitel Chodova) a slavnostního vysvěcení stavby se ujal loketský děkan (vyšší církevní hodnostář) a pozdější chodovský farář Norbert Peller. Šlo pravděpodobně o stavbu dočasnou a nekvalitně zbudovanou, neboť když v roce 1715 nastupuje v Chodově do úřadu nový farář Michael Hönig, stěžuje si na to, že kostelík je v havarijním stavu a prosí důrazně vrchnost o zásah. V majiteli panství Franzi Flaminovi von Plankenheim (1677 – 1733) nalézá nadšeného zastánce církve a ten mu slibuje všemožnou pomoc. O jeho kladném vztahu k církvi svědčí i to, že v roce 1718 mu papež Kliment XI. osobně daroval svaté relikvie – třísky z kříže, na kterém zemřel Kristus a úlomky kostí svatého Vavřince, svatého Šebestiána a svaté Barbory.

O pár let později se již ve starém kostele ani nedají sloužit mše, neboť na věřící padá omítka a tak je konečně rozhodnuto postavit nový kostel. Pan farář Hönig si k tomu zapsal "V roce 1725, 23. července, na svátek svatého biskupa a mučedníka Apolináře byl za přítomnosti všech obyvatel položen základní kámen nové stavby kostela sv. Vavřince. Kámen slavnostně zasadil urozený pán Franz Flamin von Plankenheim, pán v Dolním a Horním Chodově, sponzor a patron této nové stavby. Společně s ním se slavnosti účastnila jeho žena Marie Barbora a jejich dcery slečny Marie Anna a Anna Barbora von Plankenheim. Vykropení kamene bylo provedeno mou osobou."

Rytíř von Plankenheim si jako stavitele kostela vybral Wolfganga Braunbocka, v regionu již celkem proslaveného architekta, který se společně s Kryštofem Dientzenhoferem podílel na výstavbě premonstrátského kláštera v Teplé, nebo Chlumu svaté Maří. Stavitel se rozhodl pojmout nový chrám jako velkolepou jednolodní stavbu ve vrcholně barokním stylu. Dnes již tak kostel nepůsobí, ale v době svého projektování to byla stavba překračující potřeby a možnosti chodovské farnosti. Byla to stavba neúměrně velká. V době, kdy ve vesnici Chodov žilo něco kolem tří set duší, rozhodli se Plankenheimové (sice dobře situovaný, ale rozhodně ne příliš bohatý rod) pro stavbu kostela, který měl ohromit všechny široko daleko. Rozhodli se postavit kostel, který se stane nesmrtelným pomníkem jejich rodu pro budoucí generace.

První potíže při stavbě nastaly krátce po jejím začátku. Stavitel Brauenbock zjistil, že kostel bude stát na jílovém podloží, které se začalo posouvat již krátce po položení prvních kamenů. Rozhodl se proto pro metodu, kterou jen několik let před tím s velkým úspěchem použil v klášteře v Plasích slavný Jan Blažej Santini Aichel. Do půdy pod budoucí stavbou nechal zarazit pět set dubových a olšových kůlů, na kterých vytvořil dřevěný rošt, jehož samotná příprava zabrala dva roky práce. Teprve na ten se začaly pokládat kamenné základy stavby. Farář Hönig do kroniky zaznamenal, že "byly také zřízeny do země vodní jámy a to za tím cílem a k tomu, aby se mohlo a mělo často sledovati, zda je dřevěný rošt stále ve vodě ponořen. Pokud by tam vody nebylo, bylo by ji nutné doplniti, jinak by trámy shnily a kostel se zřítil." Tato metoda se ukázala jako úspěšná, stavbu kostela však několikrát prodražila a prodloužila. Majitele panství, rytíře von Plankenheim, stála jeho touha postavit co největší chrám páně prakticky celé jeho jmění. Navíc v roce 1729 umírá původní stavitel a stavbu přebírá jeho syn Ondřej Brauenbock.

Je proto skoro zázrak, že v roce 1731 bylo postaveno a zastřešeno alespoň presbyterium (česky kněžiště - část kostela, kde se nachází hlavní oltář). Franz von Plankenheim se topí v dluzích a zároveň cítí, že mu začíná ubývat sil - je těžce nemocen a ví, že brzy si jej povolá Stvořitel. Vyhlídka na brzké dokončení kostela se začíná nenávratně vzdalovat. V roce 1733 je kostel dokončen jen z poloviny a rodina chodovského pána je zcela na mizině. V předtuše blízké smrti píše zoufalý Franz Flamin dopis pražskému arcibiskupovi, u kterého zřejmě doufá nalézt podporu, neboť v té době zastává tento úřad Daniel Josef Mayer, dlouholetý vikář v Hroznětíně a farář na Přebuzi. O dopise nám opět zachoval svědectví farář Hönig „Osm týdnů před svým odchodem z tohoto světa napsal milostivý pan patron, který se stavbou nového kostela zcela z peněz vydal, vznešenému panu arcibiskupovi do Prahy prosebný list, ve kterém ho uctivými slovy […] pokorně žádal o podporu k dokončení stavby. List se ovšem nesetkal s úspěchem“

Tyto poslední neúspěchy zřejmě jen uspíšili smrt chodovského pána. K datu 7. května 1733 si do farní kroniky farář Hönig zapsal „…ve věku 56 let byl z tohoto světa k věčnému klidu povolán vysocerozený rytíř a pán Franz Flamin Johann von Plankenheim, pán na Dolním i Horním Chodově. Dne 9. května byly jeho ostatky uloženy v novém kostele do hrobky, která byla dokončena jen pět dní před tím. Za rakví jsem šel já, farář Michael Hönig, panský písař Josef Götzl a starosta města Lokte. Ze šlechty nepřijel nikdo.“

Franz Flamin von Plankenheim zřejmě umíral zlomený a s pocitem selhání. Věděl, že svým dvěma dcerám zanechává ohromné dluhy, nedokončený kostel a spoustu starostí. Netušil, že stavba, která se stala jeho osudem, nakonec naplní cíl, se kterým ji budoval. Že se kostel svatého Vavřince stane věčným pomníkem jeho samého a jeho rodiny. Když půjdete někdy kolem kostela, vzpomeňte si na šlechtice, který doslova celý svůj život obětoval Chodovu. Zaslouží si to.

První slavná mše svatá byla v novém kostele sloužena jen několik týdnů po smrti Franze Flamina von Plankenheim. Stalo se tak v den památky svatého mučedníka Vavřince, desátého dne měsíce srpna, léta páně 1733.


Pokračování příště - v dalším článku se podíváme na dějiny kostela v 19. století.

Zápis ve farní kronice o požáru kostela v roce 1654
Kostel svatého Vavřince na císařském otisku stabilního katastru z roku 1842
Kostel svatého Vavřince s budovou staré barokní fary
Erb rodiny von Plankenheim na portále kněžiště chodovského kostela
Náhrobní kámen malého Berndharta Unruhera, přenesený ze staršího kostela
Kostel svatého Vavřince na jedné z nejstarších fotografií z poloviny 19. století
Půdorys chodovského kostela

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za Váš komentář!