16. 3. 2014

O bílé paní z chodovského zámku

V chodovské kronice z let 1923 - 1926, kterou psal Anton Ebert, místní učitel, můžeme najít několik pověstí, které se přímo dotýkají Chodova a blízkého okolí. Jednou z nich je pověst o chodovské bílé paní. Bílá paní je pohádková, nadpřirozená bytost, která se do českého prostředí dostala z Německa. Většinou se jedná o ducha šlechtičny, která se zjevuje na panských sídlech, buď aby novým majitelům oznamovala šťastné i nešťastné události (podobně jako nejslavnější bílá paní Perchta), nebo proto, aby připomínala dávnou křivdu, jako je to v případě chodovské bílé paní...
V chodovské tvrzi žil kdysi rytíř Matěj Hýzrle (v originále Mathes Hieserle). Ten byl nepřítelem mocného loketského pána, hraběte Jeronýma Šlika. Panovačnému hraběti byl udatný chodovský rytíř, který se zastával chudých a utlačovaných, trnem v oku a hrozně rád by jej viděl o hlavu kratšího. Jednoho dne zavolal hrabě Šlik svého nejvěrnějšího kapitána, kterému dal mu rozkaz vydat se do Chodova a přivézt rytíře Matěje živého či mrtvého do Lokte na hrad. Pod rouškou nejtemnější noci vydal se kapitán se skupinou čeledínů do Chodova, sídla rytíře Matěje, kde všichni spali spánkem spravedlivých. Jen rytířova žena, kterou trápila zlá předtucha, nebyla ještě ve své posteli. Tak se stalo, že zahlédla hraběcí vojáky plížící se k hrádku a slyšela cinkot jejich zbraní. Probudila svého muže voláním: ,Matěji, prchej, jsou tu Šlikovi vojáci!' Chytrá žena seběhla na nádvoří, kde zdržela hraběcí vojáky tak dlouho, aby její muž mohl zadní brankou utéct do blízkých lesů. Šlikovi žoldnéři byli neúspěchem své výpravy nemálo rozzuření a tak alespoň dvůr vyplenili. Statečná a laskavá rytířova žena žije v paměti a ústním vyprávění místního lidu dodnes jako ,Bílá paní', která se každou půlnoc zjevuje na chodbách chodovského zámku a volá svého muže ,Matěji, prchej!'
Pověst o Bílé paní má reálný základ v chodovské minulosti. V patnáctém století vládl místnímu kraji mocný rod Šliků, kterým patřilo loketské panství a široké okolí. Protože po smrti krále Jiřího z Poděbrad panovala v českých zemích nejistota a chyběla silná ústřední vláda, zvětšovali Šlikové svou moc na úkor malých šlechticů. Jedním z těchto malých rodů byli Hieserlové z Chodova, kterým chodovské panství patřilo od konce husitských válek (první písemnou zmínku o držbě chodovského statku máme z roku 1439). Situace se ještě vyostřila po roce 1489, kdy se loketským purkrabím stal Jeroným Šlik. Majitel Chodova Mathes Hieserle totiž patřil mezi jeho nejvýraznější politické odpůrce a mocný Šlik se tyto neshody rozhodl vyřídit po svém - loketská kronika nám říká, že v noci na 30. října 1490 přepadli šlikovští vojáci chodovskou tvrz a zcela ji zpustošili. Co nešlo odnést, to bylo zničeno. Kronikář píše přibližně toto: "Jak uprchl, to mi bylo vyprávěno. Jen s pomocí Boha a své ženy, která  útočníky včas spatřila a svého milovaného muže varovala. Jen tak se mu tedy podařilo vyváznout." Sám Mathes Hieserle se tedy zachránil útěkem a i když se o svůj majetek se Šliky soudil, tak se o pár let později raději chodovského panství vzdal a z kraje se odstěhoval. Členové rodu se posléze často objevovali ve státní službě na nejrůznějších postech, přičemž nejslavnějším byl bezesporu Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575 - 1665), který se proslavil především jako spisovatel a voják. Poslední mužský potomek rodu Hieserlů z Chodova (jediného rodu se jménem našeho města ve jméně) pak zemřel až roku 1776.

Pověst o chodovské bílé paní v místní kronice


Chodovský zámek (č.p.1), přestavěný v 19.století na porcelánku. 
Záznam o přepadení chodovské tvrze 30.10.1490 v Loketské kronice

Přepis z loketské kroniky - v záznamu je zmínka o statečné ženě Mathisze Hisserla

1 komentář:

  1. Podle tohoto Jeronýma se asi jmenuje náš Důl Jeroným v Čisté u Rovné!!

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za Váš komentář!